Název Rabštejnek pochází asi z roku 1450. Dříve se používalo jména Rabštejn, které vzniklo odvozením z německého "Rabenstein". Zříceniny Rabštejnka se nacházejí na skalnatém ostrohu asi 6 km jihozápadně od Chrudimi. Ostroh na severní a západní straně spadal do údolí bezejmenného potoka a jen na jihovýchodě byl v úrovni roviny, na níž dnes stojí vesnice Rabštejn. Dispozice hradu byla dvojdílná, předhradí a vlastní hrad. Předhradí v jižní části hradního areálu bylo obdélné a opevňoval jej příkop a val. Nejspíše byl opevněn také palisádou s nejméně jednou dřevěnou věží či baštou. Sem byly situovány hospodářské a čelední stavby, sýpky, spižírny a konírny, jelikož do hradu koně nemohli. Všechny tyto budovy byly pravděpodobně dřevěné. Val odděloval předhradí i od samotného hradu, kolem kterého obíhal kamenný parkán, jenž se k valu připojoval. Vlastní hrad se nacházel na sever od předhradí na nevelkém skalisku. Jelikož bylo pro hrad na skalce malé místo, musel být stavěn do výšky. Byl velmi vysoký, měl nejméně dvě obytná patra a vysokou věž s ochozem. Bylo to pravé havraní hnízdo (německy Rabenstein). Hrad je téměř oválného půdorysu a díky skalnatému podloží se výškově rozpadá do dvou úrovní. Vyšší části dominovala čtvercová věž donjonového typu (obytná věž), se stranou 9 metrů. Za ní se nacházela úzká budova v jejíchž konstrukcích hrálo značnou roli dřevo. Naproti této budově existovala nejspíše také nějaká budova. Šlo-li však pouze o bránu či o obytnou nebo provozní stavbu, není jasné. Mohl to být i rytířský sál, z čehož lze usoudit podle velikosti místa. Při Aueršperkových přestavbách dostal hrad romantickou podobu podle jeho představ. Nově byla tehdy vybudována východní strana paláce obrácená do nádvoří, která však neodpovídala původní východní stěně. Do vylámaných okenních otvorů na severní a západní straně byla zasazena nová pseudorománská okna a torzo paláce bylo zakryto novou pultovou střechou. V interiéru byly zřízeny dvě místnosti - nevelká komora a prostorný sál, který byl zařízen dřevěným vyřezávaným nábytkem. Byla zde i kachlová kamna. Později však místnosti upravené v paláci zpustly. Jediný vchod do hradu byla malá branka v jižní hradbě. Severní hradba vlastního hradu byla zesílena okrouhlou baštou, která byla směrem do nádvoří uzavřena. I když nyní rostou všude kolem stromy, dříve musely být vykáceny, aby byl velký rozhled. Pro obranu hradu a hlídání nepřítele sloužily také okolní rozhledny, jako například v nedalekých Kochánovicích. Rabštejnek je ukázkou malého šlechtického hradu z doby rozmachu užívání čtverhranné věže. Klíčovou otázkou pro jejich zařazení do typologických souvislostí je podoba zástavby dolní části jádra. Pokud by i zde existovala stavba charakteru paláce, náležel by Rabštejnek do kontextu blokových dispozic (donjon srůstá s palácovými křídly do bloku obklopujícího nepříliš rozměrné nádvoří). Pokud ne, pak by šlo o rozvíjení typu donjonového do podoby poněkud připomínající bergfritový typ (používající většinou ostrožné hrany, hradní dispozici tvoří tři základní prvky - věž, hradba a palác, které spolu mohou být spojeny, ale spíše nikoli), u něhož byl bergfrit (věž posledního útočiště, samostatně bráněná) nahrazen donjonem.
První, nepřímo doložené zmínky o hrady jsou z 10. Března 1360, kdy Matěj z Rabštejna spolu s Mikulášem z Orle žádali na papeži Inocenci VI., aby jim a šesti dalším v hodině smrti byly odpuštěny všechny hříchy. K tomuto datu bylo jejich žádosti vyhověno. Další nedoložený doklad je z roku 1390, kdy se připomíná jeho majitel Matyáš z Rabštejna. První přímá zmínka ne z konce 14. století, kdy hrad držel Jan z Orle a Rabštejna. Po jeho smrti roku 1405 připadl hrad jako odúmrť králi Václavu IV. Král daroval hrad Matěji Holci z Nemošic, avšak dědičné právo zůstalo vladykům z Orle. Jejich nástupce Aleš z Orle prodal hrad se všemi jeho dvory a vesnicemi Hertvíkovi z Ostružna. Hertvík Rabštejn vlastnil už v roce 1430, avšak písemně byl prodej zpečetěn až 5. června 1437. Tehdy již však držel Rabštejnské panství dědic Hertvíka Vilém z Ostružna. Ten jej prodal v roce 1450 Vaňkovi z Vlkova. Roku 1454 si od krále Ladislava odúmrtí po Janu z Těchlevic vyprosili Rabštejnek Petr Kdulinec z Ostroměře a Vilém z Dřele. Ti postoupili svých práv na hrad roku 1456 Soběslavu z Miletínka. Ke konci 15. Století byl majitelem Rabštejnka Zikmund Šárovec ze Šárova (asi roku 1484). Jeho syn Zdeněk ze Šárova, jenž se proslavil jako loupeživý rytíř, prodal zboží Rabštejnské roku 1540 městu Chrudimi. Roku 1547 byl Rabštejnek spolu s ostatními statky městu pro jeho účast na protihabsburském odboji zkonfiskován. Ještě téhož roku 19. listopadu prodal král Ferdinand I. toto panství Janovi z Pernštejna a na Helfštejně. Ten jej záhy 9. prosince 1547 prodal Heřmanu Lhotskému ze Zásmuk, který byl hejtmanem Chrudimského kraje. Vdova po něm, Barbora Lhotská, rozená z Ronovce, prodala Rabštejnek roku 1555 Jindřichu Fraňkovi z Liběchova a na Stráži. Zadlužený Rabštejnek postoupil jeho syn Václav 21. října 1575 nejvyššímu písaři království Českého Bohuslavu Mazancovi z Frymburka. Bohuslav Mazanec odlehlý a nepohodlný Rabštejnek opustil a za své sídlo si zvolil Slatiňanskou tvrz. Hrad potom zpustl a již roku 1585 se připomíná jako pustý. Na počátku 19. století z něho stály již jen nevysoké zdi. V druhé polovině téhož století dal kníže František Josef Aueršperk zříceninu romanticky upravit. Nově upravený hrad měl sloužit pro pobyt majitele při lovu v přilehlé oboře. Ještě za první republiky se o hrad staral hajný, který vlastnil klíče a po hradu i provázel. Po druhé světové válce byl hrad zestátněn a staral se o něj Krajský památkový ústav se sídlem v Pardubicích, který odstěhoval nábytek a hrad nechal zpustnout, takže dnes je chátrající zříceninou.
Zříceniny hradu Rabštýnka:
Kreslil G. Porš
Hrad Rabštýnek:
Fotografoval Karel Kohoutek
Rabsteinek:
1845
Jdeme-li od Rabštejnské Lhoty po okresní silnici podél obory k Seči, ta brzo po pravé straně zjeví se nám malá ves Rabštejn, mající 15 čísel se 102 obyvateli. Za vsí k západu jest hájovna, bývalý to dvůr, od něhož nedaleko v lese na příkrém žulovém úskalí ční zříceniny hradu Rabštejnka, jež k severu obehnány plotem. Za branou, vyžádáme-li si v hájovně klíče, vejdeme po ruce levé do sklepení a dále do restaurované jediné místnosti hradní, opatřené staročeským nábytkem. Hned z prvého pohledu patrno, že hrad, poněvadž stával na nepatrném úskalí, vypínal se, aby bylo získáno více místností, do několika pater. Kolem obehnán valem i příkopem. V dolní ohradě bylo obydlí čeledi, sklep, zásobárny a konírny, v horních sídlo pána. Hospodářské příslušenství bylo v blízkém dvoře. Z hořeních místností se nic nezachovalo. Kdo vystavěl hrad, nevíme, ale dle původního jména "Rabenštein" soudíme na dobu posledních Přemyslovců, kdy šlechta přijímajíc zvyky západní i hradů svým německá jména dávala. Koncem 14. věku pánem jeho byl Jan z Orle a z Rabšteinka, po jehož smrti r. 1405 provolávána jakás odúmrt' v Chrudimi a Vysokém Mýtě, která dána později Matěji Holci z Nemošic. Jí odpíral Vítek z Tuněchod za sebe i za sirotky Mikuláše z Orle, dále Pavel, farář v Žestokách, jménem Jetřicha ze Žestok a Jana Pyska. Leč hrad zůstával dále v rukou pánů z Orle, z nichž ve válkách husitských připomíná se Aleš z Orle, jenž hrad Rabštejnek, dvůr poplužní, kmetcí dvory, v Sobětuchách dvůr poplužní a dvůr kmetcí, ve Lhotě dvory kmetcí a polovici Týnce prodal Hertvíkovi z Ostružna, který v r. 1430 podpisoval se "seděním na Rabšteinku". R. 1446 část zboží rabštejnského náležela Vaňkovi z Vlkové a z Rabštejnku, jehož manželka byla paní Machna, dcera Mikuláše souseda chrudimského. Vaněk připomíná se také mezi pány, kteří r. 1448 prodlévali ve vojště Jiříka z Poděbrad při dobývání Prahy. Leč zboží to nezůstalo dlouho Vaňkovi, nebot' přešlo brzo na Jana Těchlovce,po jehož smrti r. 1457 je král Ladislav daroval Petru Kdulincovi z Ostromíře a Vilémovi z Dřela. Tehdy k Rabštejnku náležela ves Týnec, Lipina a Lhota. Koncem 15. věku pánem Rabštejnka byl Sigmund Šárovec, jemuž náležely také Slatiňany. Počátkem 16. věku připomíná se na Rabštejnku Jiřík z Kunčf. Leč r. 1510 pánem tohoto hradu a jeho zboží byl Zdeněk ze Šárova, syn Sigmundův ... Sigmund polovici zboží rabštejnského postoupil manželce své, po níž dědily dcery Dorota a Kateřina ze Šárova, které r. 1540 zboží své, a to: zámek Rabštejnek, dvůr poplužní s poplužím, ves Týnec a dvory kmetcí s platem v Sobětuchách, ves celou Lipinu, Lhotu, Kochanovice i s rybníky prodali s povolením krále Ferdinanda I. obci chrudimské. Dorota a Kateřina na Rabštejnku bydlely ještě r. 1547. Po jejich smrti tvrz tato sešla a r. 1585 byla již pusta. Chrudim zboží rabštejnského užívala toliko 7 let. Nebot' Chrudimští zúčastnivše se r. 1547 vzpoury, musili z pokuty králi postoupiti zámek Rabštejnek a všecko zboží k němu slušející. Tehdy u zámku připomíná se dvůr s 1 osedlým, jenž platil 2 kopy úroků. Leč král Ferdinand zboží to prodal Janu z Pernštýna. Ten roku 1548 zámek Rabštejnek, dvůr a tvrz, vsi Slatiňany, Škrovád, Trpišov, Kochanovice, Týnec,' Lhotu, Lipinu a dvory kmetcí v Sobětuchách a Čejkovicích prodal za 3824 kop gr.č. Heřmanu Lhotskému ze Zásmuk. Heřman Lhotský v r. 1549 a 1551 byl hejtmanem kraje chrudimského, radou soudu komorního a dvorského. Manželka jeho byla Barbora z Ronovic, s níž měl syna Ctibora a dceru Markétu. Rabštejnek měl děditi Ctibor, avšak matka dětí a poručnice jich Barbora Lhotská z Ronovce prodala zboží to za 5750 kop gr. Jindři- chu Fraňkovi z Liběchova. Franěk zemřel r. 1560 a zůstavil po sobě syny Václava a Jana, z nichž prvý, když dospěl, ujal Rabštejnek a Slatiňany. Ten r. 1575 postoupil dědictví své za 9750 kop Bohuslavu Mazancovi z Frymburka, nejvyššímu písaři zemských desek, který r. 1578 měl při s chrudimskými o les "Hůra". Poněvadž tvrz Rabštejnek byla sešlá k obývání nezpúsobilá, přestavoval Bohu- slav tvrz slatiňanskou, kdež také s rodinou bydlil, od té doby těžiště statku přesunuto na Slatiňany, a Rabštejnek v potomních zápisech objevuje se již jako "pustý". Dvůr v Rabštejnku datuje se z r. 1622 za Jiříka Karlíka z Neřetic, jenž propadl jej s ostatňím statky pro vzpouru, ba ještě roku 1833, kdy u něho byl ovčín.
25.06.2001