Necht existuje zijici jedinec, ktery je typickym reprezentantem spolecnosti, jejiz je sam
soucasti. Tohoto jedince nazveme normalni jedinec (dalejen NJ).
Veta 1 - veta o vlivu casu
Stesti neni stav, ale zmena stavu mezi dvema rovnovaznymi stavy. Velikost teto
zmeny je primo umerna soucinu skutecne velikosti pozitivniho impulsu a casu.
Veta 2 - veta o relativite velikosti stesti
Stejne velky pozitivni impuls muze byt dvema NJ vniman s rozdilnou intenzitou.
Veta 3 - veta o ovladnuti stesti
Kazdy NJ muze vlastni vuli a vlasnim konanim ovlivnit vnejsi impulsy v budoucnu na nej
pusobici.
Vysvetleni a doplneni k jednotlivym vetam:
ad Veta 0:
Stejne jako u Hustolesa - tady je definovan clovek, pro ktereho jsou nasledujici tri vety
platne. Slovo "normalni" je ve smyslu "standardni" - v zadne pripade nejde o nic v
dusevnim slova smyslu.
ad Veta 1:
Tato veta je z hlediska moji teorie nejdulezitejsi. V definici je pouzito nekolika pojmu,
ktere bych rad vysvetlil:
Rovnovazny stav - stav, kdy na NJ nepusobi zadne vnejsi (pozitivni nebo negativni)
impulsy. Clovek proste neni ani stastny, ani nestastny. Kazdy rovnovazny stav ma neco
jako "energetickou hodnotu" - bude zmineno jeste pozdeji.
Pozitivni impuls - to je nejaky vnejsi vliv, ktery navodi u NJ pocit stesti (ev. nestesti).
Pokud treba udela tezkou zkousku, je to vnejsi pozitivni impuls.
Po objasneni techto zakladnich myslenek je mozne ted zkusit kvantifikovat velikost
stesti.
Takze jak rika Veta 1: celkova velikost stesti je primo umerna velikosti pozitivniho
impulsu a casu, kdy tento impuls pusobi. Matematicky to lze zapsat asi takto:
(1) S - celkova velikost stesti
I v - velikost vnejsiho impulsu
t - cas
Graficky si to lze predstavit nasledovne:
Obr. 1 Cervena linka ukazuje rovnovazny stav, bila linka prubeh vnejsiho impulsu, seda plocha
znazornuje velikost stesti. V case T = t1 dojde k impulsu o velikosti I, ktery trva az do
casu T = t2. Podle (1) bychom pri urcovani velikosti stesti dosadili:
Kazdy ale vi, ze radost z noveho predmetu nebo zazitku se postupne s casem
zmensuje. To podle me zpusobuje posun prahu vnimani.
Co to je prah vnimani? To je dalsi velicina, ktera ovlivnuje vnimani vnejsich vlivu.
Napr. vam asi udela suchy rohlik k obedu mensi radost, nez tri dny hladovejicimu
bezdomovci.
On ma totiz prah vnimani na nizsi urovni - tzn. ze stejny impuls vnima jako vetsi
hodnotu. Tento prah je take funkci casu - s casem roste az do hodnoty impulsu. Asi to
zni trochu neprehledne, tak to zkusim zase ukazat graficky:
Obr. 2 Do obrazku pribyla modra krivka -to je prubeh prahu. Jak bylo receno, ten roste az
do hodnoty impulsu I. Veta 1 rika:
"Velikost teto zmeny je primo umerna soucinu skutecne velikosti pozitivniho impulsu
a casu."
Ted jsou velmi dulezita tucne zvyraznena slova. Skutecna velikost impulsu totiz s casem
klesa - jeji velikost v case t je:
Is - skutecna velikost impulsu v case t
I - pocatecni impuls
P - uroven prahu vnimani v case t
Graficky znazorneny prubeh skutecne velikosti impulsu stesti:
Obr. 3 Tento prubeh jiz odpovida skutecnosti - kazdy vi, ze i sebevetsi radost se casem
postupne zmensuje az zcela zmizi.
Z obr. 2 lze snadno odvodit vzorec pro vypocet velikosti stesti se zapocitanim prahu
vnimani:
(2) Pokud nas bude zajimat jen stav stesti (tj. jen zmena stavu), muzeme polozit t1 = 0 a t2
= t a dale upravit:
(3) Prvni cast vzorce je vlastne (1), ktery je zmensen o cast tykajici se prahu vnimani.
Poznamka:
Prubeh funkce P(t) neni zatim znam. Jedna vec je ale jista: tato tvar a prubeh teto
funkce bude zaviset na povaze vnejsiho impulsu. Napr. radost z toho, ze jste doslali
slevu pri nakupu deseti rohliku asi vyprcha drive, nez radost z nekolikamilionove vyhry
v loterii.
Formulace Zmena stavu mezi rovnovaznymi stavy - to lze ukazat treba na
nasledujicim prikladu. Pokud si NJ koupi treba televizi, je to pozitivni impuls, ktery trva
nejakou dobu a tak zpusobi urcitou velikost stesti. Prvni tyden je z noveho
elektronickeho zarizeni nadseny, dalsi tyden uz mene a pak uz ji bere jako
samozrejmost. To znamena, ze doslo k ustaleni na urcitem rovnovaznem stavu. Sami
ale citite, ze tento stav je jaksi "vice", nez byl puvodni rovnovazny stav - tj. zivot bez te
bedny. Novy stav ma tedy to, co jsem drive nazval "vyssi energetickou hodnotou".
Priklady jsou zalozeny na materialnim zaklade, ale vse plati to samozrejme i pro "veci
psychicke".
Pokud tedy zazije stesti, dojde postupne s casem k ustaleni na nove (vyssi) rovnovazne
honote. Analogicky pro nestesti (tj. zmena stavu po negativnim impulsu): dojede k
ustaleni na nove (nizsi) rovnovazne hodnote.
ad Veta 2:
To je zpusobeno rozdilnou velikosti prahu vnimani
ad veta 3:
Stejne jako u Hustolesa: obecne plati, ze kazdy je sveho stesti strujcem. Svuj osud
vsak muze ovlivnit jen castecne - nahodne vlivy jsou proste neovlivnitelne.
Co z teto teorie plyne:
x s ohledem na posun prahu vnimani bylo dokazano, ze cas vyleci vsechny (dusevni)
rany
x aby byl clovek vice stastny, mel by si neustale snizovat prah vnimani (minimalizovat
druhou cast vzorce (3)) - proste se radovat kazdy den z kazde malickosti, jako by to
byla vzacnost a nebrat spoustu veci jako samozrejmost
x radovat se ze vseho co nejdele (vliv casu je zrejmy)
Asi je to trochu malo praktickych rad na tak slozitou teorii. Ale pokud budete mit tyto
tri body stale na mysli, budete mit urcite stastnejsi zivot (a nerikejte, ze ne, vzdyt jsem
to matematicky dokazal :-))