Správný biják má své zákonitosti.
Zloduši ožívají, auta končí napůl nad útesem a libovolný byt
v Paříži má výhled na Eiffelovu věž.
Někomu se to sice může zdát divné, ale filmové příběhy
by bez těchto záchytných bodů byly jaksi chudší.
Podívaná by nebyla předvídatelná a méně náročné diváky
by rozčilovalo, že děj neběží, jak má.
Když utíkáte před zloduchem, auta nikdy nenastartují napoprvé.
Přerušíte-li drát k detonátoru, odpočet času do výbuchu se zastaví.
To se ale nezdaří, když zbývá více než jedna vteřina.
Psi vědí, kdo je zlý, a štěkají na něj.
V nouzi každý pochytí, jak pilotovat vrtulník.
Dítě nemůže být zabito..., i když je smaženo
na elektrickém plotě s napětím, které by kleplo dinosaura.
Svléknutí do půl těla činí hrdinu nezranitelným.
Policista může úspěšně vyřešit případ jedině tehdy, je-li suspendován.
Poslední slova umírajícího jsou vždy souvislá a významná.
Vzduchotechnika je vždy dost prostorná, aby se jí dalo proběhnout.
Na konci bývá velký nechráněný ventilátor.
Westernové postavy nikdo nikdy nestřelí do nohou, když se schovávají za
vůz.